Sušicko je jakýsi klín civilizace vražený do podhůří Šumavy. Proti proudu Otavy, už před dávnými časy, sem přišel život. Nacházíme tu velmi staré kostely a hrady, které mají své kořeny v době románské i gotické, a také mnoho krásných barokních staveb. Už staré kostely jako by ctily zásady pozdějšího cítění. Postavily se na viditelná místa a jejich věže vytvořily síť jakýchsi majáků. Snad proto, aby člověk žijící a pracující ve svém těsném údolí viděl, že není sám, že za lesem žijí další lidé stejného osudu. A baroko se připojilo, zmalebnilo strohé středověké stavby, dalo jim líbeznost a pocit, že nebe není tak vysoko…
Svůj otisk baroko zanechalo i v jedné ze šumavských bran, Sušici, kde se podepsalo nejen na vzhledu farního kostela sv. Václava, radnice či kapucínského kláštera, ale i na malebné věži kostela Panny Marie. Na přívětivý obraz města shlíží barokní areál s ambity kolem kaple sv. Andělů Strážných. Poutní místo ve Strašíně pak dodnes mnozí lidé vnímají jako střed siločar, které vycházejí z lůna země právě pod barokním kostelem. Místo je opředeno mnoha legendami. Barokní kostel v sobě skrývá již románské zdivo, které svědčí o zde projevované úctě k Matce boží už od středověku. Velké strašínské poutě měly pro život v roztroušeném osídlení šumavského podhůří značný význam náboženský i společenský.