9 týdnů Baroka

DOPROVODNÝ PROGRAM PARTNERŮ
pátek 3. 7. 2015
Inaugurační slavnost Vracíme Zelené Hoře duši u příležitosti "návratu" Madony Zelenohorské
koncert mezzosopranistky Edity Adlerové AVE MARIA

5. - 6. 7. a 11. - 12. 7. 2015.
Prohlídky Zelené Hory pro širokou veřejnost "Terazky máme otevřeno“

11. 6.-30. 8. Sv. Jan na mostě/ výstava

Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích, p. o.

Výstava výstupů vlastního výzkumu a odborné práce Olgy Vránkové z odd. historie a společenských věd Muzea jižního Plzeňska v Blovicích, p. o. Autorka a kurátorka výstavy zmapovala celý region jižní Plzeňsko a zdokumentovala všechny sochy a sošky sv. Jana Nepomuckého i místa, kde v současné době již nejsou dochovány. Nasbírala tak unikátní materiál, který bude v takto ucelené formě prezentován veřejnosti zcela poprvé. Kromě trojrozměrných předmětů dokumentujících fenomén sv. Jana Nepomuckého budou součástí výstavy fotografie a texty.
Komentované prohlídky výstavy dne 2.7. v 10:30, 12:30 a 14:30.

NABÍDKA DALŠÍCH ZAJÍMAVOSTÍ V OBLASTI - MIMO PROGRAM

DALŠÍ BAROKNÍ PAMÁTKY
Cesta otevřená je obnovená historická cesta mezi Spáleným Poříčím a Blovicemi, která symbolicky začíná a končí u židovských hřbitovů v obou městech. Na hranici katastrů je vztyčen hraniční kámen - obelisk. Mapka cesty k dispozici v IC Spálené Poříčí.

Kaplička nad Spáleným Poříčím je drobná barokní stavba, která shlíží na městečko z návrší podél silnice směrem na Lipnici a Rokycany. Byla postavena v roce 1702 za panství Mitroviců. Za hraběnky z Clary a Aldringen, Anny Polyxeny, ke kapličce každoročně proudilo procesí chudiny, která se zde modlila pod širým nebem a po pobožnosti byla přijata na zámku.

Barokní lidový roubený dům, citlivě zrekonstruovaná stavba s černou kuchyní,
dnes slouží jako Infocentrum.

Barokní kostel svatého Jana Nepomuckého byl vystavěn v letech 1734-1736 dle plánů slavného architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera.

Gotický kostel sv. Jakuba Většího s dřevěnou barokní zvonicí pochází z druhé poloviny 18. století a leží v Železném Brodě.

MUZEA, GALERIE, KULTURNÍ INSTITUCE

Galerie špejchar Ve Dvoře, muzeum Podbrdska a galerie kresleného humoru Jiřího Wintera NEPRAKTY, je jedinou stálou expozicí na světě! Budova špejcharu byla postavena v 1. polovině 18. století jako součást zámeckého velkostatku a ke svému původnímu účelu, skladování obilovin, sloužila až do konce 20. století. Objekt byl v té době v havarijním stavu. Postupná záchrana, která započala v roce 2004, byla dokončena o šest let později. Prohlídky v 10:00, 13:00 a 15:00, v případě zájmu větších skupin po předchozí domluvě i v jiný čas.

V Zámku Spálené Poříčí, který se rozprostírá v krásném rozsáhlém parku, se nachází střední škola. Přesto návštěvníci mohou shlédnout menší muzejní expozici národopisu a řemesel oblasti Spáleného Poříčí a obdivovat původní ebenový strop v koncertním sále zámku. Prohlídky v 10:00, 13:00 a 15:00, v případě zájmu větších skupin po předchozí domluvě i v jiný čas.

V Zelenohorské poště Nepomuk, barokním objektu bývalého poštovního úřadu, dnes nalezneme expozici přibližující historii městečka i samotného objektu. Koně ve stájích nahradily staré motocykly i automobily.

Městské muzeum Nepomuk nabízí několik tematických expozic zaměřených na Zámek Zelená Hora a Černé barony, zaniklý cisterciácký klášter Pomuk, měšťanské a lidové artefakty, loutková divadla či expozici v rodném domě Augustina Němejce.

Barokní arciděkanství Nepomuk postavené podle plánů Kiliána Ignáce Diezenhofera hostí od března znovuobnovené Svatojánské muzeum.

Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích nabízí komentované prohlídky výstavy „Svatý Jan na mostě".

Rozhledna Na Skále u Železného Újezdu se tyčí do výšky 40 metrů. Vyhlídková plošina je usazená v 25 metrech a nabízí návštěvníkům překrásný pohled do dalekého okolí.

Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého v Nových Mitrovicích. Vzdálenost cca 6 km, dostupnost po turistických trasách)

Pozdně barokní synagoga v Kasejovicích byla postavena ve středu židovského ghetta pravděpodobně v 2. pol. 18. stol.

V blízkosti barokního kostela sv. Jana Evangelisty v Blovicích se nachází Kolovratská hrobka.

Na zalesněném návrší nad řekou Úslavou v části Bohušov stojí barokní sousoší sv. Kříže z roku 1727, doplněné andílky a Máří Magdalénou.

V obci Mileč si můžete prohlédnout Minigalerii Richarda Böhnela a milečské varhany.

TRADIČNÍ ŘEMESLA V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková, Klášter u Nepomuku

Skašovské hračky, Skašov

Keramická dílna Jitky Kahounové, Vrčeň

Autorský textil Hana Vávrová - hračky, milé drobnosti aj. ke koupi v Infocentru Spálené Poříčí.

Keramika o. s. NĚ-HA Mirošov. Drobnosti, dárky a obrázky prodává IC Spálené Poříčí.

Výrobky z ručního papíru - originální přání, bloky – jsou ke koupi v kavárně U Červeného kohouta ve Spáleném Poříčí.

REGIONÁLNÍ POTRAVINY V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ/možnost koupit/co, kdy, kdy

Maso a mléko v bio kvalitě - farma Moulisových v Milínově.
Ovoce v bio kvalitě - Josef Švehla Těnovice
Řeznictví Herejk, Přešín
Těchonická medoláda, Těchonice

 

NABÍDKA STRAVOVÁNÍ, UBYTOVÁNÍ A SLUŽEB

RESTAURACE NABÍZEJÍCÍ BAROKNÍ MENU V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ

Restaurace Ve Dvoře, Zámecká 141, Spálené Poříčí
Vinárna Joachim Lewidt, Tyršova 161, Spálené Poříčí
Restaurant Angusfarm, Soběsuky

DOPORUČENÉ UBYTOVÁNÍ/hotely, penziony

Hotel Ve Dvoře, Zámecká 141, Spálené Poříčí
Penzion Joachim Lewidt, Tyršova 161, Spálené Poříčí
Hotel Pod Kokšínem, Hořehledy 35
Penzion Železný Újezd
Zámek Žinkovy - apartmány a zámecké vily

TURISTICKÉ UBYTOVÁNÍ/ubytovny, kempy

Internát střední škly na zámku ve Spáleném Poříčí.
Ubytovna TJ Sokol Blovice
Turistické ubytování (chatky) Vrčeň
kemp Nový rybník - cca 3 km od Zámku Žinkovy
Ubytování v areálu FK Nepomuk
Veřejné tábořiště "V loučkách" u obce Tojice

DALŠÍ LOKÁLNÍ SLUŽBY PRO NÁVŠTĚVNÍKY A TURISTY

Vyjížďky na koních - farma Moulisových, Milínov
Golfové hřiště, možnost výuky golfu - Hořehledy
půjčení kol, lodiček a šlapadel v areálu Zámku Žinkovy,

Rodinná farma Moulisových v Milínově - možnost předem si zamluvit návštěvu i s programem (jízda na ponících, výroba domácího chleba a másla…)

DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI

Panna Maria Zelenohorská - vracíme Zelené Hoře duši
Měří zhruba půldruhého metru a z její krásy se prý tají dech. Snad proto je její osud tolik působivý. Málokterá mariánská soška toho totiž zažila tolik, co ona. Stávala prý již na hlavním oltáři skvostného mariánského chrámu v cisterciáckém klášteře pod Zelenou horou a právě u ní si měla matka Johánka z Pomuku vyprosit narození tolik očekávaného dítěte, pozdějšího významného světce. Po vypálení konventu husitskými bojovníky se lipová plastika musela stěhovat do kostelíka sv. Vojtěcha na Zelené Hoře u Nepomuku (dnešní presbytář stávajícího kostela), do míst, ze kterých údajně svatý Vojtěch požehnal české zemi sužované suchem. Záhy nato se prý obloha zatáhla hustými mraky a spustil se blahodárný déšť. A i když je z hlediska umělecko-historického dřevořezba datována až do 2. pol. 15. století, víme, že umělecká úroveň kláštera byla na průkopnické úrovni. V dnešní obci Klášter se dosud setkáváme například s prvním gotickým portálem v Čechách, ve kterém se mísí i prvky románské.

O soše panují legendy, které jsou mimořádně staré. Některé zkazky označují sochu za ochranitelku zdejšího kraje a lidu, jiné hovoří například o vzácných perlách z nedalekého rybníka Klejnot, které ji měly ozdobit. Ve druhé polovině 16. století, v dobách, kdy zlotřilí bratři ze Šternberka, kteří vyznávali protestantskou víru, hodlali sošku spálit, ocitla se ta druhého dne neporušená zpět na hlavním oltáři. Když přikázali katovi, ať do sochy zatne svoji sekeru, jeho ruka se zchromila tak, až pokroutila dřevěné topůrko. Snad se tak stalo u nicovského kostela, kde byla socha uložena. Štěstí, že nedošlo k jejímu zničení, jako se v té době stalo s téměř všemi oltáři a 35 vzácnými kostelními obrazy z nepomuckého kostela sv. Jakuba. Zlotřilí bratři ze Šternberka zemřeli do jednoho nepřirozenou smrtí, nezanechali po sobě jediného potomka. Jejich kruh se uzavřel, tím však příběh sochy neskončil.

Jediným katolíkem ze čtyř bratrů Šternberků byl Ladislav, schopný vojevůdce a velitel císařských vojsk ležících v Uhrách u Rábu a bojujících s Turky (1593-1606). Údajně si s sebou do boje bral i zázračnou sošku zelenohorské Madony, která mu vždy pomohla k vítězství. Tehdy museli Nepomučtí i obyvatelé dalších Ladislavových vsí posílat do války nejen zvířata a obilí, ale především své mladé muže. Vojenská služba byla v té době doživotní a i ti šťastnější se málokdy vrátili domů v pořádku, většina z nich padla či byla zmrzačena ve válce v cizí zemi a za zájmy cizích pánů. Na jejich počest v Nepomuku dodnes stojí Turecká boží muka. Ladislav ze Šternberka prohrál před klíčovou bitvou (roku 1603) sochu Panny Marie v kartách s polským plukovníkem Petrem Turnoffským, jehož raněný kůň se zázračně uzdravil a donesl svého pána spolu se sochou až k jeho domu. Ten ji ještě téhož - pravděpodobně proto, že jeho choť byla protestantka - věnoval Pateru B. Daumiusovi, který ji v roce 1607 umístil do kostela svatého Jeronýma ve Vídni. O sto let později tam pro ni byl zřízen nynější hlavní oltář, který vytvořil Andrea Pozzo. V letech 1628–1648 bylo v souvislosti se Zelenohorskou madonou zaznamenáno více než tři stovky zázraků. Sošku, kterou často brali do bitev, kde pomáhala k vítězství, uctívalo hned několik císařů a uctíval ji i samotný papežem Urban VIII. Díky schopnosti ochránit město před požárem se soška stala patronkou Vídně - v celé metropoli se objevilo na deset tisíc kopií jejích obrazů, které měly chránit před ohněm. Její moc byla využívána také na léčení nemocných částí těla, poruchy zraku, hlavy a proti utrpení dětí. Zvlášť uctívána byla v dobách vídeňských morových epidemií v 16. a 17. století.

V pobělohorské době se snažili obyvatelé Nepomuku a okolí získat sochu zpět, což se jim bohužel nezdařilo, a tak oo dokončení zelenohorského chrámu zasvěceného Panně Marii Nanebevzaté a sv. Vojtěchovi byla v roce 1688 spolu s oltářem zhotovena její volná kopie uměleckým truhlářem a řezbářem bratrem Filipem od sv. Heřmana ve Lnářích. Poté byla dotýkána ve Vídni soškou pravou a následně dopravena na Zelenou Horu. Ani potom však neměla lehký osud, v roce 1952 musela být po příchodu armády převezena ze zámku do kostela sv. Martina v Neurazech spolu s oltářem a dalším vybavením kostela. V roce 2005 byl interiér kostela sv. Martina vyrabován, socha však zázrakem ukradena nebyla. V zelenohorském kostele se 2. srpna 2014 konala po více než šedesáti letech mše svatá, při níž padlo nejedno přání, aby se do zcela pustého kostela navrátila duše Zelené Hory, za kterou je socha Panny Marie Zelenohorské se sekerou označována. Hlavním iniciátorem myšlenky je nepomucký farář P. Vítězslav Holý, i když je podle jeho slov originál jen jeden – ten v nebi. V úvahu nepřichází návrat původní plastiky z Vídně, neboť ta je dodnes jednou z nejvíce uctívaných mariánských sošek v celém Rakousku. Neuvažuje se z mnoha důvodů ani o převozu barokního oltáře s volnou replikou sochy zpět z Neuraz. Nezbývá proto než uvažovat o nové, již třetí soše pro zelenohorský kostel - třeba i v současném uměleckém pojetí coby odkaz našich generací dalším pokolením. Projekt se daří realizovat díky spolupráci Mikroregionu Nepomucko s Římskokatolickou farností Nepomuk a obcí Klášter, finančně podpořen byl také ze strany Plzeňského kraje. Nová plastika bude slavnostně odhalena o prvním prodlouženém červencovém víkendu na zámku Zelená Hora v rámci zahájení regionální linie projektu Plzeň Evropské hlavní město kultury 2015. Madona - vytvořená významným místním sochařem a umělce

27.6.15
Farmářský trh a historický jarmark
Dobroty a řemeslníci z Nepomucka na jednom místě
náměstí Augustina Němejce

27.6.15
Pohádky pod nepomuckým nebem
Pohádka pro děti
Arciděkanství - zahrada

27.6.15
Pod pěti hvězdami - Svatý Jan Nepomucký
Oživlé prohlídky města a místních památek
Arciděkanství, kostely, muzea

27.6.15
Plzeňský MLS
koncert lidové hudby Plzeňska
Švejk restaurant Nepomuk

28.6.15
Koncert v milečském kostele na pozdně barokní varhany
koncert
Kostel sv. Petra a Pavla v obci Mileč u Nepomuku

2.7.15
Pod pěti hvězdami - Svatý Jan Nepomucký
Oživlé prohlídky města a místních památek
Arciděkanství, kostely, muzea

2.7.15
Den otevřených dveří města Nepomuk
Prohlídky běžně nepřístupných památek
Arciděkanství, kostely, muzea

3.7.15
Slavnostní koncert a mše svatá na Zelené Hoře
… a žehnání nové sochy Panny Marie
Zelená Hora

4.7.15
Slavnostní zahájení cyklu 9 týdnů baroka
Koncert v zámeckém kostele, prohlídky zámku, iluminace …
Zelená Hora

4.7.15
Barokní sláva
Historický šerm, hudba, divadlo a jarmark
Zelenohorská pošta

5.7.15
Terazky máme otevřeno - mimořádné zpřístupnění zámku Zelená Hora
Mimořádné zpřístupnění raně barokního zámku Zelená Hora u Nepomuku.
Zelená Hora

6.7.15
Terazky máme otevřeno - mimořádné zpřístupnění zámku Zelená Hora
Mimořádné zpřístupnění raně barokního zámku Zelená Hora u Nepomuku.
Zelená Hora
m Václavem Česákem a odlitá v bronzu ve slavné norimberské dílně, která v roce 1683 vytvořila i sochu svatého Jana Nepomuckého pro Karlův most - se stane staronovým symbolem tohoto kdysi významného poutního místa. V červnu bude také "dotýkána" ve Vídni svojí originální zázračnou předlohou a její korunky poputují do Říma k požehnání papeži
Pavel Motejzík, manažer Mikroregionu Nepomucko

 

 

Rukopis zelenohorský včera a dnes

Na trase Plzeň - České Budějovice nalezneme pozoruhodnou dominantu - Zelenou Horu se zámkem stejného jména. Patří k obci Klášter, jejíž minulost sahá až do 12. Století. Dnes je však ve stínu neméně slavného Nepomuku opomíjena. Zelených hor je totiž v českých zemích vícero.

Ta nepomucká je významná také tím, že je po ní nazván Rukopis zelenohorský, o jehož pravosti se vede dosud nejdelší literárněvědný spor na světě.

Rukopis zelenohorský se skládá ze čtyř pergamenových listů menšího formátu, které se jeví jako části rozsáhlejšího textu, jehož začátek i konec chybí. Najdeme zde posledních devět veršů jakési skladby nazývané Sněmy, která líčí patriarchální rodové zřízení u starých Čechů, a pak podstatně delší text nazývaný Libušin soud. Snad každý zná Smetanovu operu Libuši, jejíž libreto je napsáno právě podle textu Zelenohorského rukopisu. Pověst o Libušině soudu je samozřejmě zaznamenána i v některých kronikách, ale vždy podstatně jinak. Zatímco v Hájkově kronice se líčí spor sousedů o meze v Chuchli, v Zelenohorském rukopise Libuše soudí bratry Chrudoše od Otavy a Šťáhlava od Radbuzy ve sporu o dědictví po otci. Starší Chrudoš se domáhá celého dědictví podle práva prvorozeného panujícího u Němců. Na základě hlasování sněmu však Libuše vyhlašuje verdikt, že se mají buď spravedlivě rozdělit, nebo zděděný majetek spravovat společně. Rozezlený Chrudoš pak Libuši urazí, a tak se Libuše vzdává soudnictví a vyzývá sněm, aby si zvolil mužského vladaře.

Zajímavá je také historie nálezu rukopisu, která byla osvětlena až v roce 1859 historikem Tomkem. Pergameny byly uloženy v hospodářských prostorách zmíněného zámku, kde si jich někdy v roce 1817 všimnl tehdejší správce Kovář. Vypověděl, že byly zaprášené a písmo se objevilo, až když prach setřel vlhkou houbou. Šel se poradit za farářem Boubelem. Rukopis pak shlédla řada dalších vzdělanců v okolí a došlo k rozhodnutí zaslat jej do Prahy, odkud před časem vzešla výzva, aby rodícímu se muzeu byly zasílány vzácné dokumenty. Muselo se tak učinit anonymně, neboť Colloredo-Mannsfeld, tehdejší majitel panství, nebyl nakloněn obrodným snahám a hrozilo, že by dokument raději zničil, než by podporoval činnost muzea.

Rukopis byl původně nazýván Libušin soud a teprve až v roce 1858, kdy byl Václav Hanka nařčen z jeho padělání a kdy historik Tomek v důsledku soudního sporu vypátral okolnosti nálezu, začal se rukopis nazývat Zelenohorským dle místa nálezu.

Když se Josef Dobrovský doslechl o podivném doručení rukopisu do muzea, pojal podezření, které se stupňovalo, když studoval nedokonalé faksimile, které mu zaslal Puchmajer a které nedovedl správně rozluštit. Výskyt názvu Čechy jej pak utvrdilo v přesvědčení o padělanosti. Vysoká autorita Dobrovského a ohledy vlastenců k jeho osobě zapřičinily, že byl rukopis v muzeu založen k archivaci. Jeho opisy však kolovaly mezi vlastenci, kteří nesdíleli Dobrovského odsudek. Došlo k tomu, že Rukopis zelenohorský byl vydán nejprve ve Varšavě roku 1820. Do dnešních dnů u nás Rukopis zaznamenal přes šedesát vydání, jedná se tedy spolu se Švejkem od J. Haška a Babičkou od B. Němcové o nejvydávanější českou knihu.

Na Dobrovského námitky odpověděli Palacký a Šafařík německy psaným spisem „Nejstarší památky českého jazyka“, jehož součástí byla i chemická a mikroskopická expertiza od známého přírodovědce Augusta Cordy. Ten svoje zkoumání popsal ve dvou dopisech z roku 1840 a posoudil předložený dokument za „nanejvýš starý“.

Od té doby převládlo mínění o pravosti této památky, která se spolu s Rukopisem královédvorským stala nejsilnějším inspiračním zdrojem umělecké tvorby 19. století. Kromě již zmíněné Smetanovy opery je zde dlouhá řada dalších uměleckých projevů - Mánes, Aleš, Myslbek či Konůpek.

Po době silně naplněné historicismem se koncem 19. století dostavilo přesycení provázené vlnou skepse. Rozpoutal se boj o pravost Rukopisů. Rukopisy zelenohorský i královédvorský byly podrobeny četným jazykovědným, historickým, sociologickým a dalším kritikám. Na straně odpůrců pravosti se angažoval i T.G. Masaryk kritickými statěmi také jako redaktor časopisu Atheneum, kde se soustřeďovaly články proti pravosti Rukopisů.

Jazykovědec Gebauer tehdy vyslovil na základě zjištěných jazykových zvláštností Rukopisů jisté pochybnosti o jejich pravosti a žádal o provedení chemických zkoušek. Začalo se s Rukopisem královédvorským. Když se chemici vyjádřili pro jeho pravost, Gebauerem toto rozhodnutí nerespektoval a dokonce se vyjádřil, že chemické zkoušky pravost Rukopisů nemohou prokázat. Za těchto okolností se upustilo od chemického zkoumání Rukopisu zelenohorského.

Velké rukopisné boje nepřinesly jednoznačné vítězství ani jedné ze stran sporu. Spor zůstal nerozhodnut. Podstatný zvrat v nazírání na tuto záležitost se však dostavil v roce 1899 po zveřejnění Dolanského článku v Listech filologických se sdělením, že se Václav Hanka do Zelenohorského rukopisu skrytě podepsal kryptogramem Hanka fecit. To byla ovšem svévolná interpretace jednoho nečitelného místa, přestože veřejnosti tomuto názoru dlouho věřila.

Zájem o Rukopisy ožil v šedesátých letech minulého století s blížícím se 150. výročí nálezu. O tuto problematiku se začal zajímat spisovatel Ivanov, který se svým týmem provedl zkoumání, jež měla vyvrátit argumenty zastáncům pravosti Rukopisů vyplývajících z dosavadních hmotných průzkumů.

Pomocí tzv. literatury faktu a masivní podporou sdělovacích prostředků byl utvořen dojem, že problematika Rukopisů Zelenohorského a Královédvorského byla definitivně vyřešena pomocí chemických analýz, které garantuje Kriminalistický ústav. Později však vyšlo najevo, že zkoumání týmu bylo pojato značně tendenčně, že žádné exaktní chemické datování provedeno nebylo a že se Kriminalistický ústav od zkoumání Ivanovova týmu zcela distancoval.

V průběhu práce Ivanovova týmu byl v roce 1969 péčí Akademie věd vydán sborník “RKZ – dnešní stav poznání“ s argumenty společenských věd a bylo sděleno, že bude doplněn dalším dílem s výsledky „chemického“ zkoumání „kriminalistů“. Tento díl vyšel v roce 1993 prostřednictvím Národního muzea, ale bez kritického stanoviska Kriminalistického ústavu.

Nedávné vyjádření z oficiálních míst již neoperuje s „chemickými analýzami Kriminalistického ústavu “ a netvrdí, že Rukopisy falšoval Václav Hanka, ale užívá vágní formule, že „ výzkumy společenských věd přinesly v minulosti již dostatečné důkazy o tom, že Rukopisy nejsou z doby, do které se hlásí“ a nové hmotné přezkoumání odmítá.